Jak rychle vyléčit koktavost dětí

Koktavost dětí lze vyléčit poměrně rychle. Z mé zkušenosti s léčením dětské koktavosti se mi potvrzuje skutečnost, že tento problém je většinou vyvolán psychogenními faktory. Souvisí to i se vznikem strachu u dětí, který u nich vzniká, jak jsem již psal ve svém článku o léčení fobií, ve věku většinou od tří do osmi let.

Není to strach v tomto případě ze hmotné oblasti, je to strach a napětí v kontaktu zejména s autoritami většinou s rodiči, později ve škole například z učitelů, nebo i při další sociální komunikaci, třebas při nákupu v obchodě.

Malé děti nemají tolik problémů k řešení, jako dospělí, takže problémy dospělých ani nemohou ve svém věku vnímat. Zajímá je jenom to, co dělají samy a následně se chtějí s rodiči o tyto zážitky podělit. Toto sdělení je pro ně možné většinou jen verbálním způsobem, tedy řečí. Při současné zaměstnanosti většinou obou rodičů zbývá na verbální, tedy slovní komunikaci s dětmi velmi málo času. Tento nedostatek času dítě vnímá, takže při slovní komunikaci s rodičem se snaží sdělit své myšlenky a dojmy co nejrychleji. Tedy jednak nezpracuje kvalitně myšlenku do slovního výrazu a následně když ji chce co nejrychleji interpretovat, naruší další podmínku, která umožňuje kvalitu mluvení a to je správné a plynulé vydechování. Navíc situaci ještě ztíží spasmus hrudníku, tedy stísněný pocit z toho, že dítě nebude řádně vyslyšeno. Tedy koktavost dětí dle mého mínění není jen věcí logopedickou, ale zejména věcí správného fungování psychologie v kontaktu rodičů s dětmi. Zejména matky, která většinou uspokojuje nezbytné potřeby dítěte, a to je například strava. Dále v návaznosti na mateřskou dovolenou je téměř stále v kontaktu s dítětem po několik let celé dny, zvlášť když má dítě sourozence. V článku o léčení fobií jsem popsal tzv. sociální fobii, vzniklou nedostatečnou komunikací žen – matek s okolím po dobu mateřské dovolené. Tedy i tento aspekt může přispět k tomu, že matka má určité psychické problémy sama se sebou, a to následně může působit i na kvalitu verbální komunikace s dítětem. Z uvedeného je zřejmé, že je při léčení koktavosti nutno přihlížet k sociálním aspektům v celé rodině jako k prostředí, ve kterém se dítě vyvíjí. Je samozřejmé, že výchova dětí je věcí obou rodičů. Jak víme, polovina manželství je rozvedených, tedy děti i těchto rozvedených manželství většinu času komunikují s matkou. Rozvod je dalším frustrujícím faktorem koktavosti.

Z výše uvedeného výčtu faktorů, které ovlivňují vznik i možnost rychlého odstranění koktavosti je zřejmé, jakým způsobem se koktavost dá rychle odstranit.

  1. Odstranit neurotizující faktory pro dítě. Tj. věnovat se dítěti klidně, nechat jej vyslovit v klidu jeho sdělení a klidným způsobem reagovat na myšlenky případně přání v něm sdělené. Na dítě nekřičet, i když máme záporné stanovisko k jeho sdělení a způsobem přiměřeným jeho věku mu věc vysvětlit – například, že to tak nejde apod.
  2. Dopředu si čas pro kontakt s dítětem vytvořit, nenechat tento kontakt u menších dětí jako nahodilý, případně pouze vynucený.
  3. Vést děti k samostatnosti v jednání, ve věcech, ve kterých je to možné a přiměřené jejich věku.Tím se jim zvýší sebevědomí a asertivita.
  4. Pokud je již dítě v neuróze, je dobré zklidnění magnetizováním hlavy rukama, říci mu, jak se správně nadechnout a plynule při řeči vydechovat, mluvit zpočátku pomalu a zřetelně, protože správné dýchání zklidňuje i mysl a dítě si lépe srovná v hlavě myšlenky. Mluvení je pro mozek náročná věc, než je myšlenka vyslovena, mozek ji zpracovává jako informaci několikrát. Dále zpočátku, pokud má dítě ještě spasmus lícních svalů, tak mu říci, aby těmito svaly při hovoru nehýbalo. Tento nácvik je možno provádět s dítětem i před zrcadlem.
  5. Je zapotřebí zklidnit prostředí, které dítě obklopuje, například komunikaci manželů jak v rodině, tak i bývalých manželů v rozvedených rodinách před dítětem. Nikdy neřešit věci konfliktně a ještě lépe je řešit mimo děti, neboť jejich racionální složka problémy dospělých nechápe, cítí pouze, že není něco v pořádku a to ho traumatizuje.
  6. Nepřipomínat dítěti samoúčelně, že má nějakou vadu řeči, neboť tím si tuto věc fixuje hlouběji a obtížněji se tento i psychický vjem vymazává a ještě více jej neurotizuje.
  7. Je nutné sledovat dítě i ve škole, zda příčina nevznikla zde, například z nepřímé šikany jako ze zesměšňování kvůli např. jménu, učitelem apod.
Tags:  

Leave a reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>